Hydrodynamické zkoušky na hydraulické parametry
(čerpací a stoupací zkoušky)

Hydrodynamické zkoušky jsou prováděny nejčastěji pro upřesnění vydatnosti a kvality zdroje podzemní vody. Jsou důležítým podkladem pro stanovení optimálního a maximálního množství odběru podzemní vody ze zdroje. Z toho vyplývá, zda je zdroj vody dostatečný např. pro potřeby zásobování vodou. Dle důležitosti se stanovuje délka hydrodynamických zkoušek. Hydrodynamické zkoušky se skládají ze dvou částí - čerpací zkouška a stoupací zkouška. Výsledkem zkoušek je v neposlední řadě optimální navržení technologie čerpání vody.

Hydrodynamická zkouška – čerpací zkouška

Při čerpací zkoušce je do vrtu (studny) zapuštěno ponorné čerpadlo do předem určené hloubky. Z vrtu je čerpáno konstantní množství podzemní vody a ve stanovených časových intervalech měřen pokles hladiny vody v čerpaném vrtu. Pokud jsou v blízkosti další zdroje - studny, vrty, rybníky, vodoteče…, jsou zpravidla měřeny též. Tato měření jsou vstupním podkladem pro matematický výpočet vydatnosti zdroje vody. Pro měření vydatnosti se používá zpravidla cejchovaný vodoměr, kontrolně se měří množství čerpané vody do kalibrované odměrné nádoby. Na konci čerpacích zkoušek se u vrtů budovaných se záměrem na využívání jako zdroje pitné vody odebírá vzorek vody a převáží se na laboratorní rozbor do akreditované laboratoře.

Hydrodynamická zkouška – stoupací zkouška

Stoupací zkouška následuje ihned po ukončení čerpací zkoušky. Po zastavení čerpání je v pravidelných časových intervalech zaznamenáván nástup hladiny podzemní vody. Tato měření jsou opět využita pro matematický výpočet vydatnosti zdroje vody.

Měření a záznam naměřených hodnot (teplota, hladina a množství čerpané vody) se provádí manuálně nebo AUTOMATICKY MANOMETRICKOU SONDOU se záznamem do DATALOGRU. Výstupem z datalogru jsou potom jednotlivé naměřené hodnoty v číselné podobě a v grafickém znázornění z kterého je patrný vývojový trend v průběhu čerpání.